Technomorous

Všechno jednou končí, zvlášť je-li člověk idiot

Ještě včera večer mi letmá v kontrola RPi2, zavaleného na stole fůrou papírového, počítačového a mobilního bordelu, odhalila uptime 155 dnů. Asi nikdy jsem neměl vlastní stroj s delší dobou nepřetržitého běhu 24/7. Ve svých telecích linuxových létech jsem restartem řešil každý problém, domnívaje se, že když to pomáhá Windows, pomůže to i zde. Obvykle nepomohlo a mě to naučilo řešit problémy řešením problémů. Jenže pak nebylo místo, čas a důvod mít stroj zapnutý 24/7, takže se rekordy netrhaly.

Virtuální server možná svého času tohoto čísla dosáhl také, ale jednak to nevím jistě, protože CentOS mě občas k restartu donutil a jednak to nebyl můj stroj, nýbrž blob dat v paměti počítače cizího jako počítač se pouze tvářící.

Atomserver ve Francii je sice fyzický, uptimem atakuje 160 dnů, ale těžko říct, že je můj. Když ho nezaplatím, pozítří ho dostane někdo jiný a to není totéž, jako když můžete k hardware fyzicky dojít a fyzicky do něj kopnout, nebo si ho vzít do postele a tulit se k němu...

...nebo ho omylem vytáhnout ze zásuvky, domnívaje se, že taháte žehličku. Protože jste idiot a po ránu zvláště.

Takže 0 days, 00:01 a jedeme znovu.


Desktopové příběhy (10) - RAM disk

Konečně jsem ze šuplíku vyhrabal a do počítače osadil Gigabyte i-RAM. Nevíte, co to je? Tady vám to WIFT vysvětlí.

Je to zařízení, které jsem v počtu dvou kusů dostal před léty od bývalého spolubydlícího Míry. Jeden kus jsem zase poslal dál, už druhým rokem tam slouží a teprve teď někdy bude vyměněn za Optane. Dnes asi již rychlost cca 130 MB/s nikomu zorničky nerozšíří, ale před patnácti lety, když lidi pomalu přecházeli z IDE na SATA a Pentium 4 bylo králem písíčkových procesorů to nebyla špatná hodnota. První SSD ji začaly dosahovat o hezkých pár let později.

Kus, který mi zůstal, jsem chvilku měl v PowerMacu G5, s jeho odstavením ale putoval do šuplíku a ležel v něm zhruba doteď. Teď už ale neleží, je hezky v PCI slotu, kde svítí jako středně velká vesnická diskotéka z devadesátých let a již brzy bude dělat místo pro swap file.

DiskKapacitaSequential write (4k blocks)Random write (4k blocks)
HDD (2x 2.5" SATA, RAID1)500 GB51.8 MB/s, 13260 IOPS5.2 MB/s, 1331 IOPS
SSD (OCZ Agility 4)64 GB178.5 MB/s, 45969 IOPS72.4 MB/s, 18534 IOPS
RAM disk (Gigabyte i-RAM)4 GB132.5 MB/s, 33920 IOPS 99.7 MB/s, 25523 IOPS

Uvedené tabulce věřte jen velmi orientačně, test jsem si rychle psal v C sám a chvíli trvalo vyladění všech možností zápisu na disk, než do toho zcela nesmyslně přestala promlouvat cache. Profi nástroj by asi ukázal jiné hodnoty, ale SSD z roku 2011 se při provozu na zhruba stejně starém počítači pořád jeví na některé operace horší, než tento RAM disk. Škoda, že to nijak moc nepokračovalo, kdyby se dalo podobné zařízení sehnat s 8x vyšší kapacitou, už bych ho v bedně měl.


Redukce (1)

Redukce (z lat. re-duco, vedu zpět) znamená zmenšení, omezení, ubrání, snížení.
Po létech planých pindů jsem to vzal vážně:
  • Zredukoval jsem denně používaná zařízení, přesně tak, jak jsem si to předsevzal.
  • Redukuju věci ve své takzvané počítačové sbírce, které v ní byly vždy tak trochu omylem. Na aukru se zatím daří, kromě toho mám v procesu dvě zajímavé výměny za věci, které naopak ve sbírce chci.
  • Redukuju do biblických rozměrů narostlý počítačový a vysílačkový to-do seznam. Jde to pomalu, ale už to skoro vypadá, že věci přestaly přibývat rychleji, než jse, schopen je odebírat.
Zatím pohoda. Přidávám ale další věci k zredukování:
  • Každý měsíc odinstaluju z mobilu jednu aplikaci.
    Věřím, že se každý měsíc jedna najde a až už fakt nebude co odebrat, bude to ideální stav, bez zbytečností. Začal jsem bankovnictvím Creditas, které jsem měl v mobilu duplicitně - jednou přímo pod tímto názvem a jednou v aplikaci Richee. Jelikož Creditas neumí notifikovat změny na účtu a Richee ano, odebral jsem účet z jednoho a přidal do druhého, i když tam mi původně vadila kolotočářská barevnost.
  • Každý měsíc zruším nějaké registrace a účty v online službách.
    Složka, do které si v mailboxu ukládám registrační oznámení, má aktuálně 252 položek a 252 online služeb rozhodně nepoužívám. Vloni to byl takový lehký začátek, zrušil jsem Instagram, Flickr a Yahoo Mail, letos bych jich chtěl zvládnout více. Hned na první náhodný výběr jsem pryč poslal:
    • Evernote
    • Wunderlist
    • FDb
    • Academia.edu
    • About.me
    • SlideMe
    • SpectroCoin
    • VSEBorec
    • Know Your Meme
    • ImageShack

Za život jednodušší! Vítězství je na dohled!


Jak Jabber nikdy nedostal šanci

Samotného by mě to nenapadlo, ačkoliv po pár debatách s Pinkym v minulých letech vím, že to ve světě XMPP protokolu není žádná sláva a frčí tak maximálně na východ od Užhorodu. Až tento skvělý článek mě ale přiměl k zamyšlení: Jabber nikdy neměl šanci. Začal jako open alternativa uzavřených a licenčně podezřelých počítačových kecálků druhé poloviny devadesátých let a než stihl uspět, zmizel celý ten segment. Naprostou většinu lidí dnes kecání z počítače na počítač nezajímá, chtějí to hezky z mobilu na mobil. A tady se XMPP/Jabber může snažit jak chce, ale k tomu prostě nebyl navržený.

Vezměme si třeba takový Internet Relay Chat, čili IRC. Ten je také dávno za zenitem, opuštěn naprostou většinou svých uživatelů a v kanálech, kterými kdysi protekly desetitisíce zpráv za den, je dnes přinejlepším trapné ticho, přinejhorším už vůbec neexistují.

Jenže IRC dostalo alespoň příležitost. Byl to prostředek, pomocí nějž psali vojáci z první zálivové svým ženám a dětem, tady se domlouvala velká část opensourcové revoluce, tady si mohly v klidu popovídat různé obskurní zájmové skupiny. Pak holt šli lidi jinam, protože tak život chodä, ale alespoň tu někdy byli.

Ale Jabber? Než jsme stihli ukecat lidi, aby opustili ICQ a přešli na Jabber, na Facebook a Google Talk. Ze začátku to nevadilo, protože tam se na ně dalo dovolat, jenže obě společnosti se postupem vývoje změnily v čiré zlo a protokol, který jim zajistil v počátcích popularitu, opustily hned, jak byly o trochu populárnější než on. Ze dne na den mi tak z kontaktů zmizela dobrá polovina lidí.

  • WhatsApp mám skoro devět let. Je na něm rodina a je to primární způsob textové komunikace na mém mobilu. Po experimentu s alternativní ROM mi ostatně obyčejné SMS posílat nejdou. Když sedím u desktopu a musím co pár minut sahat po telefonu abych někomu na něco odpověděl, jinak se mi ubzučí náramek, připadám si jako pitomec.
  • Facebook jsem si založil před jedenácti lety, protože spolužačka o něm psala bakalářskou práci a potřebovala respondenty. Pak jsem ho několik let používal jako běžnou sociální síť, jako messenger kloudně nikdy - do roka tam pošlu maximálně pár desítek zpráv. A jako sociální síť ho už taky používám sporadicky.
  • Jabber mám minimálně od roku 2007, tedy třináct let. Jsem na něm denně, společně s pár desítkami (doslova) dalších.
  • A zmiňované IRC? Tam jsem poprvé přišel v roce 1999 a jsem tam pořád. Dny, kdy nebyl logout128 na IRCnetu by se v tomto století daly spočítat na prstech levé ruky nepříliš početné mateřské školky. Pravidelně každodenně si tam sice píšu s jediným člověkem, který jinde není, ale co?

Jsem tuze divný člověk. Že Jabber vlastně naprosto neuspěl v tom, oč se snažil, protože svět se vydal jinam? To mi nevadí a nikdy nevadilo. Jsem na něm stále k zastižení - logout@jabber.cz k vašim službám. A tak to i zůstane, i kdybych měl jednoho dne instalovat vlastní server na Raspberry Pi poháněné hřebíkem zapíchnutým do obřího patyzonu. Jsem totiž technomorous.


Něco dělat, týden 3/2020

Pomalu najíždím na běžné, udržitelné tempo. V uplynulém týdnu jsem:

  • Dal na jednu hromadu všechny IDE a SCSI disky, které jsem našel, všechny připojil k počítači a ty které cvakaly hlavičkama, nebo měly příliš mnoho špatných sektorů vykonaly cestu do elektrokontejneru přesně opačným směrem, než ji elektronika obvykle koná. Ze zbytku jsem vybral například jeden tichý a stoprocentně funkční disk pro Jirku. Odešel mu v jednom z jeho SGI, tak snad 18GB bude stačit - kompenzací za nevelkou kapacitu budiž ta tichost, tišší SCSI disk nemám.
  • Vyzkoušel šest grafických karet do ISA nebo ISA+VLB, které jsem našel u našich na půdě. První dvě jsou už na aukru, zbytek buden následovat.
  • Odprášil vesnickou desktopovou čtyři-osm-šestku, otestoval ji, na zbytečně velký disk (1200 MB) nainstaloval MSDOS 6.22, ještě doplním Windows 3.11 a Doom 2 a půjde se podívat, jestli by ji někdo sakumprásk nechtěl. Je to retro!

V týdnu následujícím to bude asi více softwarové a vysílačkové, nevím, zda se zase nějak brzy dostanu na dva celé dny do Doupěte - nicméně potřeboval bych to. K dosestavení tam mám ještě dvě písíčka z minulého století, která by ráda poznala aukro. A minimálně u minitoweru s funkčním slotovým Athlonem bych neskromně čekal, že i aukro bude rádo.


Válka proti marnosti

Abych snížil úroveň marnosti a zároveň zvýšil trochu stav konta Blackbird, začal jsem s výprodejem. Bude to běh na dlouhou trať, ale s tím problém nemám, jednadvacet kilometrů uběhnu a i kdybych měl staré písíčkové harampádí procházet jednadvacet týdnů, nakonec ho vyzkouším, nafotím a vystavím.

Udělal jsem si totiž jasno, moje "sbírka" bude obsahovat Spectra a jeho klony, Unixové stanice, PowerPC hardware a maximálně po jednom kusu takových těch obyčejných Amig, Atárek a jiných PéeMDéček. A šmytec. Nebudou tam zbytečná písíčka, nebude tam dvacet různých Maců. Není na to čas a už nikdy nebude.

Zatím začínám pozvolna: asi nejstarší grafická karta s čipem od S3, kterou jsem kdy viděl, pěkný řadič do VLB, ISA grafika s čipem Tseng a megabajtem VRAM a pro konzolisty originál Sonic the Hedgehog i s krabičkou a manuálem. Je to jen za jeden večer, vše funkční a vyzkoušené, tak snad se nějaký zájemce najde. A v příštích dnech a týdnech to už budou i větší kusy. Vítězství je na dohled!


Další kapitola kroniky nekonečné marnosti úklidu výpočetního harampádí

Strávíte den u rodičů na půdě, dáváte dohromady, třídíte nefunkční. Vyhodíte jednu krabici elektroodpadu.

Strávíte den v Doupěti, procházíte pevné disky několika různých rozhraní, zjišťujete zda fungují. Vyhodíte šest kusů nefunkčních.

Přijdete do práce, slyšíte: "Hele Marťas, mám tu nějaký starý mobily!" a odnášíte si domů dvě krabice Nokií a Samsungů se Symbianem a Bada OS, většinu v nich v originálních krabičkách.

Je to marnost nad marnost a nic než marnost!


TOPlist